Dějiny

Nové hradní město bylo založeno na zelené louce s velkým trojúhelníkovým náměstím a bylo pravděpodobně již od prvopočátku opevněno hradbou, což bylo u nově založených měst neobvyklé a mohlo by ukazovat na jeho vojenský význam jako pohraniční pevnost. Z větší části dochované městské hradby pak kopírovaly přirozený průběh okraje skály, byly posílené hradem a novým obranným farním kostelem Petra a Pavla, na který byla převedena farní práva kostela svatého Petra ve starém sídlišti. Weitra se stala významným strategickým výsostným územím "districtus Witrensis", na kterém rod Kuenringů mohl neomezeně vykonávat svá svrchovaná práva

Pod vládou Hadmarových synů Hadmara III. a Jindřicha III., "psů" z Kuenringu, se Weitra stala jedním z jejích hlavních styčných bodů v povstání proti vévodovi Friedrichovi II. 1230/1231. V následujícím období došlo k oddělení rodových linií Kuenringů. Weitra se stala střediskem linie Kuenring-Weitra, která ve druhé polovině 13. století patřila ke stoupencům českého krále Přemysla Otakara II. Po vítězství krále Rudolfa Habsburského nad Přemyslem Otakarem II. v roce 1278 připadla Weitra nejprve na přechodnou dobu novému habsburskému vládci a potom definitivně po povstání v letech 1295/1296 Leutoldovi I. z Kuenringu (1243-1312), který se podílel na jeho vedení.

Panství Weitra pak zůstalo až do roku 1581 v majetku knížete, bylo spravováno knížecími správci nebo pronajímáno nejmocnějším šlechtickým rodům v zemi, mezi které patřil rod Wallseerů, hrabat z Öttingenu, dále pak rod hrabat ze Schaunbergu, Maissau, Sternbergu, Prueschenk-Hardeggu nebo rod Breunerů a Greißů.

Již ve 13. století se Weitra vyvinula v "městečko", jak bylo toto místo označováno již krátce po roce 1300 v zakladatelské knize Zwettlu zvané Zwettler Bärenhaut. Právní vývoj směrem k měšťanské obci pak proběhl ve 14. století: V roce 1312 je uváděn jeden městský rychtář, v roce 1341 pak městská rada, v roce 1340 městská pečeť a v roce 1397 také starosta. Z roku 1321 pochází nejstarší známé městské právo, které obsahovalo především ekonomická ustanovení. Tak měla být například silnice vedoucí údolím Weiherbachu vedena městem, u kterého brzy vzniklo předměstí.

V pozdním středověku bylo město, které bylo významné jako hraniční pevnost, podporováno knížaty formou pořádání jarmarků a poskytováním hospodářských výsad. Největší význam pro jeho ekonomický rozvoj mělo monopolní várečné právo propůjčené v roce 1360 v souvislosti s výsadou pořádání jarmarků Rudolfem IV. Vaření piva znamenalo pro měšťanstvo až do nové doby jedno z nejvýnosnějších hospodářských odvětví. V dobách největšího rozkvětu vlastnilo 30 měšťanů tzv. "várečné právo". Weitra platila za "Mekku" rakouského pivovarnického umění. Pivovarnický cech byl nejstarší z těchto cechů v Rakousku a museli u něj skládat mistrovské zkoušky dokonce i sládci z Vídně. Vedle vaření piva byl velmi významný o obchod, především se solí. Vrcholu svého ekonomického, politického a kulturního rozvoje dosáhla Weitra v první polovině 15. století, zatímco následující století se vyznačovala obdobími střídání konjunktury a deprese.

Až do konce středověku byla Weitra zastoupena v zemském sněmu. Někdy kolem roku 1500 pak došlo k jejímu vyloučení. Ztrátou tohoto práva se datuje rovněž i začátek jejího boje o městská práva proti majitelům panství, proti kterým se však měšťané neměli šanci prosadit. O tehdejším měšťanském sebevědomí svědčí nádherný dům zdobený sgrafity (Rathausplatz 4), o dominanci pánů pak svědčí renesanční zámek, který ovládal město. Jeho stavitelem byl císařský nejvyšší komoří Wolf Rumpf, kterému přináleželo město i panství Weitra od roku 1581 nejprve jako léno císaře Rudolfa II. a od roku 1592 pak jako svobodné vlastnictví. Nechal zde podle plánů císařského stavitele Pietra Ferrabosca (1590-1606) na místě starého hradu rodu Kuenringů vystavět nový renesanční zámek. Sňatkem jeho vdovy s hrabětem Friedrichem V. z Fürstenbergu-Heiligenburgu panství připadlo hraběti a později vévodovi z Fürstenbergu (od roku 1755 linie Fürstenberg-Weitra). Tento rod vlastní zámek s veškerými majetky až do dnešní doby. Pro účely konání Dolnorakouské zemské výstavy v roce 1994 byl zámek plně zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Působivé deštníkově zastřešené renesanční nádvoří s arkádami, které je tak chráněno proti dešti dnes tvoří prostředí pro konání různých akcí; Zámecké muzeum je věnováno historii města, pivovarnické muzeum nám představuje v klenutých sklepech staletí přetrvávající tradici vaření piva.

Na základě své polohy na hranicích vždy trpělo město nadregionáloními válečnými konflikty a bylo několikrát obsazeno, mimo jiné i husity (1426), dále pak během selské války roku 1596 a několikrát potom i za třicetileté války. Úspěšně však odolalo útokům hraběte Mansfelda (1620) a chorvatským útokům (1634) i nájezdům Švédů (1645). V roce 1741 bylo město krátce obsazeno Bavory a Francouzi, na počátku 19. století pak utrpělo velké ztráty za napoleonských válek a ve 20. století pak ztráty z obou světových válek.

Weitra si po staletí uchovala charakter zemědělského města s malým zastoupením řemesel a průmyslu. Významná textilní továrna vznikla v 19. století mimo město. V roce 1990 zde bylo založeno "Museum Alte Textilfabrik" (Muzeum Stará textilka), které nám poskytuje pohled na textilní výrobu v oblasti Waldviertel jakož i všední pracovní den při práci v továrně kolem roku 1900. V druhé polovině 20. století se stal turistický ruch důležitým hospodářským odvětvím města, které může nabídnout historické památky, přírodu a ve spojení s rašelinovými lázněmi Harbach i péči o zdraví a dále pak staré pivovarnické umění. V jednom z nejmenších pivovarů s pohostinstvím Rakouska se podle starých tradičních receptur do dnešních dnů vaří výborné domácí pivo.

Prameny:
http://geschichte.landesmuseum.net/index.asp?contenturl=http://geschichte.landesmuseum.net/orte/ortedetail.asp___ID=16347

http://www.weitra.at/fileadmin/general_images/galerie/Geschichte_der_Stadt_Weitra.PDF