Poutní kostel St. Wolfganga
V malé obci St. Wolfgang přináležející pod městskou obec Weitra, která se nachází jižně od Weitry ve vzdálenosti 4 km, je možno nalézt poutní kostel svatého Wolfganga, který se vyznačuje impozantními rozměr
Tento kostel o délce 42 m, šířce 21 m a výšce 14 m se jako dominanta tohoto místa tyčí na terénním výběžku a dodnes je největším venkovským kostelem diecéze St. Pölten.
V roce 1400 daroval Thomas Schaler, purkrabí ve Weitře, a jeho bratr Johannes kostel ve vesnici původně nesoucí jméno Pfaffenschlag. Schaler byl majitelem hradu a panství Engelstein, ke kterému vesnice patřila. Jeho patronem byl zvolen sv. Wolfgang, jehož kult byl v pozdním středověku velice oblíbený. Dne 6. listopadu 1407 byl vysvěcen jeho chór a v roce 1408 potvrdil znovu pasovský biskup Georg nadaci jako poboční kostel fary v Großschönau. U stavby dokončené zhruba o deset let později se jedná o gotický halový kostel s velkým trojlodním síňovým prostorem nad téměř čtvercovým půdorysem. V roce 1979 byly na bočních stěnách chóru objeveny fresky z 15. a 16. století, jejichž starší vrstva ukazuje 14 výjevů ze života sv Wolfganga (um 1430).
Kostel sv. Wolfganga se brzy stal poutním místem. V roce 1447 zřídilo bratrstvo Panny Marie ve Weitře jako místo pro ubytování poutní dům (dnes farní dvůr). Kostel dal posléze místu jeho jméno. V průběhu 16. století se prosadilo jméno Sankt Wolfgang.
Poutě se však konaly pouze do doby reformace. V letech 1570 – 80 nechal protestantský zámecký pán z Engelsteinu Christoph von Prag odvézt části vnitřního vybavení a dal kostel zavřít. V roce 1583 objednal evangelického kazatele. Z gotické výbavy se podařilo zachránit jen několik kusů, mezi nimi i tři velké řezby, které představují Wolfganga, Erasma a Mikuláše (kolem roku 1500), které pravděpodobně pocházejí z pozdně gotického hlavního oltáře. Dochoval se i krucifix s pohyblivými pažemi a křtitelnice zřízená roku 1514. Gotická skleněná okna z kostela se nacházejí od roku 1887 v kolegiátním kostele ve Zwettlu.
V roce 1617 se stal kostel opět katolickým, avšak tradici poutí se již oživit nepodařilo. Na konci 17. století dostal kostel mohutný raně barokní hlavní oltář, který zhotovil tyrolský truhlářský mistr Balthasar Threyer z Weitry (1692/94). Oltář rozdělený do tří stejně širokých os byl koncipován pro tři postavy biskupů s patronem kostela Wolfgangem v centrálním výklenku, obklopený Erasmem a Mikulášem.
V roce 1765 byl St. Wolfgang na přímluvu opata z Zwettlu Rainera Kollmanna povýšen na faru. Při této příležitosti byl kostel zčásti nově vybaven. Tehdy vznikly oba rokokové boční oltáře a varhany. Dva barokní oltářní obrazy pocházejí od Martina Johanna Schmidta (Smrt sv. Josefa, 1766; Glórie sv. Mikuláše, 1768). V roce 1877 zničil velký požár část obce, střechu kostela a barokní sanktusník. Plochá střecha byla znovu obnovena a opatřena novogotickým sanktusníkem.
Od zřízení měsíčního poutního dne v roce 1975 se kostel stal opět ve zvýšené míře poutním místem. V roce 2007 slavil 600 let od svého založení.